Moni, u mě to má stejný průběh: ráno vložím do peněženky peníze, vyrazím do terénu, peněženka po návratu zeje prázdnotou, následuje úlek ze ztráty, tak prohrabu účtenky, které už z toho důvodu sbírám :) a uleví se mi. Teda, uleví se mi, že jsem je neztratila, ale přitíží se mi, když zjistím, že jsem ten balík fakt utratila
Stano: reakce "to mi nemůžeš něco říct?" je jak opsaná od nás:D
Minule jsme v chvatu odjížděli na víkend pryč a já si až cestou uvědomila, že tašku s hračkama jsme nechali doma v pokoji. Tak jsem se alibisticky obrátila na děti a říkám: Měly jste si ty hračky připravit do předsíně, takhle nemáte nic! A považovala jsem záležitost za uzavřenou. Následně se dozadu otočil manžel a pravil směrem k malýmu: Doufám, že sis sbalil plíny a pití, nebo máš prd!!!!!"...tak mi pak bylo trochu trapně, no 
Jestli na kačera znamená, že jako boty obráceně, tak my tomu říkáme "kozí nohy" a ty má malej díky mě minimálně jednou za týden, takže kliiid, Didi :). Já si to pro sebe omlouvám tím (když to zjistím), že malej má vpačený špičky dovnitř, takže to je vlastně taková formovací terapie, jakápak roztržitost