KASH ... to byly časy, cooo? Víš, ono se to muselo na nás podepsat, ikdyž se to člověk snažil v sobě potlačovat. Nejhorší na tom je, že se to podepsalo na mém vztahu k vlastní mámě. Ne, že bych ji neměla ráda, nemilovala. To nemůžu říct, ale byla na nás hodně tvrdá. Byla jsem nejstarší ze sourozenců, a pilovala na mně své výchovné metody. Nedokáže dát najevo cit k někomu druhému, nedokáže k sobě přivinout ... to mi hodně chybělo a dnes už to nikdo nedožene. Ono to nebylo jenom to čekání ve tmě a zimě před školkou, těch zážitků bylo hodně, ale nechci vytahovat staré strašáky. Už se bohužel stalo, proto teď jsem taková, jaká jsem.... hihi (ne)zdravě praštěná a jenom tak mě něco nezlomí. Hihihi jak to teď po sobě čtu, jako by to psal někdo jiný...
MAJKA ... víš, každý jsme jiný, každý si své zážitky prožíváme různým způsobem. Máš šťastnou povahu, pro tebe to bylo dobrodružství, pro nás trauma. Ne každé dítě ve 3 letech je tak silné, aby dokázalo bez silného citového vjemu čekat samo ve tmě a zimě, až se otevře školka. Nestěžuji si, jenom jsem hodila do placu svůj nejrannější zážitek z dětství, který mi bohužel utkvěl v hlavě.