A mně to zase připomnělo tohle:
přijely jsme z práce a hledaly místo na zaparkování. U jednoho auta byla babička, dcera a vnučka a nakládaly nákup. Ptala jsem se, kdy pojedou, že bych po nich zaparkovala. Říkaly, že za chvíli. Čekáme, čekáme, čekáme....za chvíli přišla babička, že dcera nemůže najít klíče. Tak jsme šly domů a občas jsem vykoukla z okna. Pořád hledaly. Vnučka už byla mrzutá, dcera pořád mobil na uchu, babička vynervovaná, venku tma. Když to trvalo asi dvě hodiny, šla jsem ven a zeptala se, jestli mají doma náhradní klíče, že je tam hodím. A dopadlo to tak, že klíče prostě nenašly a já vezla babičku pro klíče asi tak 40km za Prahu.