Když jsme byly malé, brával nás tatínek na zkoušky do divadla. Koukat se, jak někdo hraje, to nás moc nebralo, ale za to prolejzat celý divadlo, všechny ty chodby v podzemí, maskérny, otvírat šuplíčky na šminky, galérky, vkrádat se do šaten, do kostymérny, kde byl asi dvacetimetrovej narvanej věšák, vylízt tajně po schůdkách nahoru na rampu, odkud se svítí jeviště, to vám bylo něco... A taky jsme se vkrádaly za prázdný bar a hrály si na občerstvení... A když už nás otec vehnal do hlediště, abychom se přiučily kultuře, moc nás to nebralo - inu bavily jsme se tím, že jsme se plazily pod sedačkama a sbíraly tam popadané zaprášené stoleté bombóny, závodily jsme, kdo toho najde víc, a pak jsme to sežraly...