Teda koukám, samý trauma z dětství.
Já měla dětství jako v pohádce.
Ale přece jen si vybavuju jedno traumíčko - nevím přesně, kolik mi bylo (3,4?), jsme šly se sestřenicí kvůli něčemu do kostela s košíčkama květů a máma mě doma oblíkala do bílých krajkových šatiček. Tak to jsem teda hodně protrpěla a šla ubrečená. Naštěstí to byl jediný případ, kdy mě nutila do šatů. Pak už ne. Dokonce mě šla omluvit do školy, aby se učitelka nezlobila, že chodím pořád v kalhotách, že na mě šaty prostě nedostane.
Jo, máma mě chránila před každým traumatem, jakoby podvědomě tušila, že si jich užiju dosytosti v dospělosti...
Amee, s těma kohoutama jsi mě dostala.
Skrblice, máš skoro stejný zážitky jako Kash, ona to sem taky asi napíše.
Ještě se mi vybavil jeden ze školky - nutili mě jíst rajskou polívku
Ale zase tady byla máma, která odešla z práce a nechala se zaměstnat ve škloce jako pomocná síla, aby tam byla se mnou a já se otrkávala mezi dětma a přitom neutrpěla žádnou psychickou újmu.