Vyloženě přátelé asi jen v zahraničních filmech. Nedovedu si představit že když se s někým rozejdu že se budeme nějak vehementně kamarádit ( bychom se pak nemuseli rozcházet, že ?). Ale s bývalým dodnes mluvím když se potkáme, protože kvůli dětem se to halt musí občas vydržet. V žádném případě po jeho přítomnosti ale netoužím. Nedávno jsme měli vítání vnučky a protože mladí zrovna na stejné datum měli už dlouho pozvání na oslavu kulatin druhé babičky a jeli odtud přímo na úřad tak jsem připravila slavnostní oběd a jeli jsme k nim. Po skončení obřadu jsme se přesunovali do bytu mladých a dcera se vystrašeně ptala jestli může vzít na oběd i svého vlastního otce. Ani ve snu by mne nenapdalo že by s námi nešel. Přece přijel za dcerou a vnučkou ( určitě ne za mnou). A to je ta chvíle kdy spolu klidně mluvíme.