Irisko, já jsem taky hlavní finanční správce rodinného rozpočtu. Manžel má odpor k jakékoliv práci s papíry či úřady, tak se o to musím starat já. Pamětnice si vzpomenou na novomanželské půjčky. Tu jsem musela vyřídit sama, přemluvitt úřednice, abych tam stačila jen já. Manžela jsem dopravila do spořitelny až na samý závěr, aby se vlastnoručně podepsal. V té době jsem uplatňovala obálkovou metodu, abychom s rozpočtem vyšli a nemuseli koncem měsíce být živi o suchém chlebu.
A o pohyb peněz se starám stále. Jen se ho snažím průběžně informovat, aby se pak nedivil, že už není odkud brát. No a když mám pocit, že jsem někde ušetřila a peníze mi "přebývají", tak se rozšoupnu v zahradnictví. A to najdu úplně všude. Jednou jsem dokonce na lyžovačce v Dolomitech při pěší vycházce (jsem černá ovce rodiny a skoro nelyžuji, jen se trochu plácám po rovině na běžkách) objevila úplně v kopcích daleko od civilzace podivnou budovu, níž se vyklubal nádherný skleník. To bylo pohlazení po duši, když jsem tam courala mezi kytičkami!. Věra