S tímhle na mě nechoďte
Předtuchy, to jo, na ty jsem skoro přeborník. Jak začnu tušit, měli by mě zabít, většinou se něco semele. Ale tajemno mě míjí. Věřte - nevěřte považuju za ztrátu času, ale mám kamarádku, která si nenechá ujít ani jeden díl. A taky mi vyprávěla, že v domečku, který zdědili, po manželově matce, mívali občas návštěvu. Ona zase cítila bezpečně závan studeného vzduchu a iděla babiččin stín za oknem. To by mi muselo hrábnout, když v naší stoleté chaloupce bydlel hrobník a údajně si svou nebožku po smrti pár měsíců balzamoval ve sklepě (resp. krechtu), a pálil svíce, než se to provalilo. Je pravda, že cihly na stěnách byly jak navoskované, nešla na ně hodit ani omítka, tak nevím. Ale nikdo nás strašit nechodí. Teď mě napadá, jestli už jsem to sem nepsala
Pokud se opakuju, omlouvám se, to víte, stáří je mrcha a ten Němec je jak můj stín