V den kdy umřela mi máma - Eva Stříbrná
v den kdy umřela mi máma
stál jsem na nádraží velkoměsta
vlaky jely z Prahy do neznáma
grafitem a lihem popsaný
na nádraží města Říčany
brzdily, houkaly, projížděly
stavěly u stánků se zmrzlinou
kopečkovou, plnou salmonely
v den kdy umřela mi máma
jsem tak stál a koukal do nikam
přemýšlel, že kdyby byla s náma
nestál bych tu takhle tupě sám
schovat se do stínů
velkých evergreenů
nevidět sestru jak škube si vlasy
tu svoji ozdobu, korunu krásy
nemuset říkat bratrovi
maminka umřela
maminka odešla
zesnula
důvod se už nikdo nedoví
v den kdy umřela ti máma
v den kdy bylo všechno prohraný
neváhala jsem a jela směrem
na nádraží města Říčany
viděla jak bezmocně jsi stál
a málem mě v slzách nepoznal
protáhla jsem zdřevěnělý nohy
přešla přes nádraží strohý
vítr ke mně vůni párků vál
konejšivý obejmutí
a pár hodin u rybníka
pro ten zločin bez viníka
v den kdy umřela ti máma
odešla jsem kolem půlnoci
ve vlaku jela, přemýšlela
jsem vetřelcem anebo pomocí?
v den kdy umřela mi máma
a v hodinu co Eva odjela
jindy krásná noc nad Říčanama
nebyla už tolik veselá
směrem od špinavých kolejí
domů stejnou temnou alejí
odemknul jsem a vešel do dvěří
sestra uvařila malou večeři
táta vtipkoval jako každý večer
chtěl skrýt že mu slza z oka teče
prázdná židle tam kde máma seděla
ne tahle noc fakt není veselá
za oknem se míhalo pár stínů
myslel jsem si že tam někdo je
zahrabal jem se víc pod peřinu
a bál se i vyjít z pokoje
v den kdy umřela mi máma
otřásla se půda pod nohama
z postele jsem vstal, zapálil svíci
odhodlaný myslet na Evu
však myšlenky to stejně zničující
Z knihy Současná poezie, str. 192, nakl. Alisa.