Jo, tomu běhání se vždy v těch seriálech směju... pamatuji si, když jsem se synem přijela v noci právě do té pardubické nemocnice, když měl otevřenou zlomeninu nohy, že k nám tam teda přistupovali tak nějak vlažne... přijeli jsme někdy kolem 23 hod, nakonec po všech vyšetřeních a vyjádření o nutnosti operace, jsem si vymohla převoz do HK, kam jsme po celé anabázi dorazili ve 4 hod ráno! Tam teda byli milejší a ochotnější, nicméně nám řekli, že už jsme asi 7. sanitka, která převáží pacienta z Pce, takže toho mají celkem nad hlavu... Chvíli ještě řešili, zda dát syna na dětské nebo už na dospělácké oddělení, bylo mu tenkrát 16. Nakonec šel na zákrok asi v 9 ráno. Ještě teď, když si na ten úraz vzpomeneme, tak se oba oklepeme hrůzou...
