Jájo, naštěstí tisíc lidí, tisíc chutí - pro mne vidět vejce znamenalo nenene ... majonézu bych brala, ale vejce ani náhodou ... sardelové pěna vyhrávala, vejce nebylo. Jooo potom, když jsem jezdila MHD na nějaké služebky - cestou zpět jsem míjela stánek s bramboráky, tehdy opravdu nestály tolik co dnes, ovšem ani platy nebyly horentní (brala jsem tehdy 800,- měsíčně), jsem prostě stařešina - nakoupila jsem pro celé osazenstvo kolegů a pochutnali jsem si - ostatně, oni tohle dělali také.