Irisko, mlhovky jsem neuměla zapnout ani ve své staré fabii. Bylo to moje první auto, kde bylo třeba knoflíkem nejen otáčet, ale i ho povytáhnout právě na ty mlhovky. Ozřejmil i to jeden automechanik, naštětsí jsem ve velké mlze do té doby nejela. 
A podobně vzpomínám na manželovo auto, s nímž jsem jela do Prahy. Říkal mi, že musím vzít benzín, že už je tam hodně málo. Zajela jsem na Bílé Hoře ke stojanu a tam jsem se marně dobývala do nádrže. Za mnou nervózně troubili další, ale já odmítala odjet bez benzínu, až se mě jednomu zželelo a přišel mi poradit. Nádrž se odjišťovala u podlahy u dveří řidiče. 
Vždycky se vyskytne nějaká nová drobná vyfikundace, kterou když člověk nezná, je v koncích.