Já už tohle neřeším .. u nás, kdysi na dědině - dnes už to takové není, jsme si viděli téměř do talíře (tak se to říkalo, každý věděl o tom druhém skoro vše) ... máma říkala, věřím v Boha, ale nemusím mu jít líbat nohy, nechodila do kostela, ale chovala se tak jak 10 přikázání velí, byli tu takoví, kteří v kostele byli snad furt a zmetci největší ... vyzpovídali se a byli "čistí".
Kdysi, v pradávnu, po sametce, ona byla docela psychycky v pr.eli, jsem říkala svojí spolužačce, neřeš vůbec zda byli či nebyli tvoji rodiče v KSČ - řeš jen to, zda byli či nebyli slušní lidé, zda někomu ublížili či neublížili a zda tě a tvoji sestru vychovali dobře ... vychovali je dobře, její mámu jsem znala. Dodnes se o ni stará - spolužačka o mámu ne naopak. A opravdu tihle lidé by neublkížili ani mouše.