Píšu to nerada, ale měla jsem kdysi v práci kolegu katolíka. Nikoho tak prospěchářského, podlézavého a podrazáckého jsem dlouho za svou pracovní praxi nepotkala. Takže asi tak... Přiznám se, že jsem ho už pak ráda provokovala, takže když třeba zavolal moje příjmení (jakože zrovna něco chce a já k němu mám neprodleně nakráčet), odpovídala jsem mu s neskrývanou radostí slovy: Neber jméno boží nadarmo (jako to moje). Mohl se pominout.. .(k pobavení všech přítomných kolegů, kteří ho nemohli ani vystát právě z výše zmíněných důvodů). A tohle přesně pak ovlivňuje pohled na tyto lidi. Občas jsem mu říkala, že se chová spíš nekřesťansky, než křesťansky, ale že chápu - dá v neděli pár otčenášů a zase je v pohodě... mohl se pos...!