Taky jsem občas něco provedl. Kdysi jsem s kámošama sehnal dětský kočárek a stím jsme se vozili z kopce dolů, dokud jsme ho nerozmlátili.
Taky jsem zkoušel přelézat stůl. Kdysi jsem to viděl v hodině pravdy. Přelézt stůl spodem, vydrápat se nahoru a nedotkout se země. Nic jednoduchého.
Nevím, jestli to je úplně šílenost, ale asi to je trochu zvláštní. Občas kreslím, mám tu v galerii portréty holek. Jen tak ze zvědavosti jsem k těm obrázkům připsal svůj mail, obrázky jsem nechal tak různě v lese na odpočívadlech a čekal jsem, so se stane.