Kiko, válka na Ukrajině je velice složitá věc a její počátky se táhnou až k majdanu. Barevné revoluce ve světě známe, známe jejich konce a výsledky. Totální rozvrat státu. Afghanistán je posledním příkladem.I u nejbrutálnějších vražd zasedne soud a zkoumá příčiny, které k činu vedly.I norimberský tribunál tak postupoval Snad jen padesátá léta a druhá světová válka jsou synonymem soudů, kdy byl viník předem znám, polehčující a vysvětlující okolnosti žádné. Tahle doba je mi cizí. Umím si představit humanitární a diplomatickou pomoc Ukrajině. Zásadně nesouhlasím s dodávkami zbraní žádné straně konfliktu, to nikdy nevede k žádným koncům. Rozhodně nechladí rozpálené hlavy.Jen skýtá pohádkové zisky zbrojařským lobby. Boj s terorismem se stal synonymem pro vpády některých dominantních států a vojenských uskupení. Irak, Syrie a zmiňovaný Afghánistán. Téměř analogické k Ukrajině byly národnostní rozpory v bývalé Jugoslávii.Konce známe a pamatujeme.
1999 - Jugoslávie. Přes pohrdání pravidly mezinárodního práva, obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA silami NATO zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé světové války. Během více než 32 000 bojových vzletů byly použity bomby o hmotnosti 21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síly atomové bomby na Hirošimu. Více než 2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněno a zmrzačeno, více než milion zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů. Akce vyvrcholila převratem v Bělehradě a svržením Miloševiče.
Pokud se naše dětí dožijí dalších padesáti let, tak s největší pravděpodobností nebudou bojovat s agresorem zvenku ale s islámskou komunitou zevnitř.
Současná vláda je z jednou z nejaktivnějších v Evropě co se týče vojenské pomoci. Diplomatická řešení sama aktivně nehledá, ani v době našeho předsednictví jsem nezaznamenala nejmenší snahu nastololit toto téma jako evropské.Jen upozorním na kontext posledních událostí, kdy si už v pátek v první den voleb pětikoalice odhlasovala v Poslanecké sněmovně pokračování projednávání novely ústavy, která má vládě umožnit vyslat již bez schválení parlamentu naše vojáky do zahraničí tedy i do ostré akce. Proto jsou pro mě prezidentští kandidáti, které podpořila, logicky nositeli stejného řešení. Nepamatuju, že by se některý vymezil tímto směrem. Proto nikdy nemůžou být mou volbou
Dnes už jsme dál. Známe výsledky prvního kola. Zcela ale zcela výjimečně se musím ztotožnit s Kalouskem. Jako národ jsme si vybrali dva bývalé komunisty. O jednom nevíme, jestli chodil udávat, o druhém víme, že byl cvičen proti nepřátelským osobám bývalého zřízení. Elity a morální autority - s komunisty se nemluví- jednoho podporují. Je to morální bahno.
Proto je pro mne jedinou možností volit toho, kdo o diplomatickém řešení mluví a je schopen o něm jednat. Bývalý voják, kdysi jedna vojenská aliance, pak druhá, není zárukou mírového řešení. Není zárukou samostatného myšlení a minulost dotyčného nesvědčí o žádné morální integritě. Za mě by klidně velel i islámskému vojsku. Je na to jeden termín v české kotlině. Zelený mozek.