Slíbila jsem sousedce, že ji odvezu volit ac estou nakoupí. Sraz jsem měly na půl desátou. Ještě ráno jsem procourala po netu a různě početla. Na jednom srveru jsem narazila na článek o svícení za mír v různých městech.Jen krátký odstavec.
Znovu pozdní večer z Břeclavi. Trošku osobně proč s Mařičkou chodíme svítit za mír. Kromě toho, že válka je hrozně špatná věc, nás k tomu vedou dva osobní důvody. Moje maminka byla v koncentráku a z pochodu smrti ji zachránili Koněvovi vojáci. Za druhé – naše jediné dítě – dcera, je profesionální voják Afgoš. U Kábulu se bojuje za Prahu, říkal nositel modré knížky z Hradu. Každý den jejího nasazení byl k nepřečkání. Ozve se? Nic se jí nestalo? Kolik jí toho zbývá? Kdo nezkusil, neuvěří. Tento strach nepřejeme nikomu. Proto budeme chodit a svítit a vysvětlovat a přesvědčovat. Nás neumlčí.
Karel a Mařička
Usoudila jsem. že můj klíč podle hipíckého hesla o válce má určitě pro hodně lidí platnost a že jsem se rozhodla správně.
Původně jsem se v letošních volebních sračkách máchat vůbec nechtěla. Ale občas člověk musí. Za Prahu jsme toho v Afghánistanu se spojenci moc nevybojovali a žili jsme v míru.Tak někdy člověk musí.