Jájo, muselo se stíhat, jenže mi už ani ten "mus" úplně nefunguje ... zvládla jsem mimo všeho zašít, ušít, uplést ... kurňa, proč to teď při jedné vnučce nejde. A s klukama byla opravdu legrace .. i když jsem jim říkala, že jejich první myšlenka po ránu je "kvůličemu se pohádáme, porveme". Až teď se kolikrát dozvídám věci, které jsem ráda, že jsem nevěděla tehdy - co prováděli s nemladším, když ho vzali náhodou na procházku za klukama ( na kolobrndě s ním sjížděli ten nejhorší kopec u nás, kopali jámu na kunu - na mamuta se kopou přeci taky - a vyzkoušeli, zda tam zapadne, na stavbě jim padl do jámy s hašeným vápnem - to byl naštěstí tatík poblíž a nejstaršího napadlo ho hodit vzápětí po vytáhnutí do barelu s dešťovkou) - hrůza mne jímá dovčíl, přežili. S jedinou vnučkou je to horší, nemá parťáka - dnes se opozdila o půl hodky (asi po půl roce byla u kamarádky) - volala tátovi do práce, táta důležitou poradu, nevzal mob., že má zavolat babce ji nenapadlo - debka.
Mančo, opravdu si užívej ... čas letí, děti a psi stárnou hrozně rychle.