Re: Mám radost aneb povedený den

Eli, horší než bezďáci by to bylo ve velký večerní. Svítili byste daleko víc. Tu radost, že tě štěnata poznala si umím představit. Hercula mám od kolegyně z práce. Když jsem ho jednou vzala do práce asi po dvou letech a on ji poznal, pomalu slzela. A fakt si pamatujou. Náš první jezevčík na sídlišti byl nedaleko od místa, kde jsme bydleli. Majitelka nosila štěňata ven a často jí s nimi pomáhala nějaká jiná paní. Ta mu říkala můj milovníčku. Ještě po letech, když se kolem nás ozvalo náš milovníčku, nebyl pes k udržení.