Chci povídat o docela zákeřné nemoci a to je růže. Proč docela : dnes máme jiné léky a tuto nemoc lze léčit. Kdybych tuto nemoc měla asi tak před 30 lety byla bych dnes už někde jinde. Jsem ráda moc ,že naše věda ve zdravotnoctví takto pokročila a to teda dsost. Měla jsem dost vysoké horečky kolem 39 °C a byla jsem dost mimo . Noha natékala jako Ragbioví míč , nemohla jsem si na ni ani stoupnou. Návštěva WC byla tak obtížná ,že někdy jsem byla jak malé dítě. Nepřeji nikomu takové bolesti co zažívala moje noha. Když jsem chtěla usnout tak jsem se převracela nejméně dvě hodiny než jsem našla polohu pro mou oteklou nohu. Zábaly mokrých hadrů na hlavu na nohu chvilku pomohly. Začalo to vždy znova a znova ,každý večer zimnice a teplota. Jsem tak jakštak trochu z toho venku. Jinak bych ani snad nepsala ani na počítači. Učím se chodit jak malé dítě vliv rodiny byl tak bezva ,že jsem zjistila jak jsou i přátelé bezvadní. Řeknu vám ,že tohle bylo něco co mě neustále povzbuzovalo do života. Nevím zda bych tohle vše zvládala bez nich. Všem moc děkuji i touto cestou třeba to číst nebudou. Svět je krásný když máte kolem sebe tak citově i krásně přátelské lidi. Jsem ráda za vše a těším se až jim to budu moci oplatit . Promiňte mě jestli jsem vás oslovila , ale měla jsem strašně velkou touhu to napsat.