Zdálo se mi... Byl večer, tma, stáli jsme venku, byla napnutá atmosféra, tajuplné světlo, když v tom začal jezdit po obloze z mraků napsaný text - asi od Pánaboha, nějaké jinotaje o Putinovi... Pak mi začalo znít v hlavě, rychlé hlasité údery, současně se zvukem světelné záblesky, sílilo to (prý zhruba takhle "příjemný" je biorezonance hlavy???)... Pak jsem jako upadla do kómatu nebo co... Nějak jsem si v tom snu stanovila, že je to srdeční infarkt, ale dostalajsem křeč do čelisti, takže jsem nemohla ani otevřít pusu, jen jsem cedila přes zuby, aby moje ségra (to už jsme byly doma u rodičů a byly jsme tam samy) zavolala 155, a ona furt "jooo, počkej", "ježiš nech mě",... prostě je nezavolala a já střídavě padala do bezvědomí...
Pak jsem se nějak vzbudila a měla jsem z toho takovou křeč v hubě, že jsem ještě několik minut váhala, jestli to není pravda. Musela jsem si sednout v posteli a fakt tu pusu silou vůle otevřít a rozhejbat, abych uvěřila, že to byl sen...
No a nad ránem další sen, jakási banda čtyř ženských, já mezi nimi, dělaly jsme jakési pokusy ve skalách, v nějaké ruině, byl sníh... Výsledkem pokusů byla bazuka... Když ji ta jedna z nás, taková jako vrchní teroristka asi (něco jako Galad :D), vzala tu bazuku se slovy, že už je to hotovo a namířila ji z okna a že vystřelí, dala jsem se s křikem na útěk... No a pak vystřelila a ta bazuka vyprdla sněhovou kouli a po dopadu se v té kouli zablejsklo a rozprskla se :D. Byla to bazuka na prdění výbušných sněhových koulí, malých, prostě na vytuněnou koulovačku...