Pro královnu
Kam až mě zavedly hrdličky
Chtěl jsem ti napsat vysvětlení,
temných vět o tón zesvětlení,
bez slz příměsi, rozezlení,
odezvu stručnou, rozuzlení.
A promlčel jsem už dvě strany,
i tichem má řeč ostré hrany,
z hrdliček za sklem černé vrány,
co chránit mají staré brány?
Odpověď hledej v rozvalinách
zbořené tvrze u Kolína,
ve smradu spáleného lina,
v ostatcích, které kryje hlína.
V paměti věků, ta tvůj rádce,
v archivech v prachu na přihrádce,
leč užít stihneš jenom krátce
jarního slunce v předzahrádce.
Zůstane navždy utajená,
hodina pravdy odbíjená
na věži času rozdvojena,
ve smrti s bytím propojena.