Taškářova odpověď
Má paní, mýlíš se, snad si tě nepohněvám,
moudřejším tuze rád, zatím však stěží vzdělán,
hodností takřka nic, i za to kořím se vám,
v chomoutu hlavu mít, sám nucen přeorat lán!
Věř mi, má paní, k smíchu jsem celému dvoru,
od rána do noci chci klanět se královnám,
pro úsměv tvůj škobrtat jako na potvoru,
ač moci zavázán, svůj dluh hbitě vyrovnám.
Vděčen jsem publiku v osobě panovníka,
než bych se v bachoru, knize se senem trávil,
rač ve mne naleznout zdatného stolovníka,
volem už nezvu se, abych se dřinou dávil.
Práce a robota se šaškovi zajídá,
víc sluší mu potřásat zvonivou rolničkou,
neskrblit, k dobru vše, co se v žertu pojí, dát,
jestliže štvancem být, pak za dívčí sukničkou.