Tento týden jsem se dělila o net se svým pubertálním synem.Můžu vám říct,že to bylo děs.Vlastně ještě je.V neděli odjíždí na intr.Pátrat se proto chystám po jeho odjezdui.Potřebuji na to klid.Začínám být alergická na ty jeho řeči,že on potřebuje na ICQ,protože má důležité psaní a to co píšu já není určitě důležitý.Jsem z něho už tak nervozní,že až ho v neděli doprovodím ke vchodovým dveřím,všichni uslyšíte ohromnou ránu.Spadne mi totiž kámen ze srdce.Je to hrozný,že matka takhle píše o svém dítěti,ale já už z něho fakt nemůžu.