Jo,jo Anavi,to je přesně ono.Když jsme byli v pubertě my,všichni ti dospěláci,kteří nám udíleli rady nám připadali jako nudný a zbytečně přechytračelí lidi.Já jsem sice neprožívala tak divokou pubertu jako můj syn,ale rodičům jsem taky určitě pěkně zvýšila tlak,když jsem jim oznámila,že si pro vyuční list půjdeme ve dvou.Pláč a lamentování mojí mamči,že si zkazím život a nic si neužiju nebral konce a mě ta slova ,,hrůzy" připadala zbytečná.To,že jsme neměli bydlení,zkušenosti ani dostatečný věk nás v tu chvíli vůbec netrápilo.Jedno jsme ovšem měli.Velikou lásku o,které jsme byli přesvědčeni,že je nekonečná.V tuto chvíli nás trápili jen naši ridiče.Nejlepší život je praxe.Nejvíc si pamatujeme na facky,které nám dal život sám.Jak tak jsem se rozpomínala na vlastní období puberty,tak jsem zjistila,že toto období bylo,je a bude neustále moc těžké pro všechny zůčasněné.