Fakt bude lépe????Asi ano.Nejspíš máte pubertu svých dětí úspěšně za s sebou.Dospívání mých dětí jsem se tak nějak podvědomě bála delší dobu.Když bylo nejstaršímu synovi 14let a mladšímu 11 let,chodili spát škola,neškola v osm hodin.Pokaždé,když jsem jim v tuto hodinu zavírala pokojíček a usedala k televizi,cítila jsem klid,že mám ty svá dítka pěkně v pelíškách,ale zároveň jsem cítila i takový zvláštní strach,že ten můj klídek kvočny co má svá kuřátka pěkně pod křídli skončí.Čím dál víc jsem byla vděčná za klidné večery,kdy mi děti spinkají doma a nikde se netoulají po nocích.Syn úspěšně ukončil základní školu a v září se chystal na školu střední.Měla jsem z něho opravdu radost.Hrál výborně fotbal.Dokonce se dostal na mezinárodní turnaj do Rakouska a jako jediný z mužstva byl vybrán na celostátní výběry ve fotbale.O velkých prázdninách přišel zlom.Syn si čím dál víc vynucoval být venku déle.I nadále jsem zavírala pokojíček v osm hodin,ale už tam zbylo kuřátko jen jedno.Nesla jsem to těžce,ale zároveň jsem si říkala,že v patnácti přijít domů v deset není tragédie.Ovšem opravdová tragédie se odehrála v srpnu kdy byl syn u babičky.Slavili tam narozeniny nějakého kamaráda.Jasně,že o limonádě tam nebyli a syn spadnul do ohně.Utrpěl popáleninu třetího stupně na rukách.Vlastně měl štěstí,že tam ty ruce strčil,protože by spadl do ohně obličejem a to by bylo hrozný.Zbytek prázdnin strávil po nemocnicích.Dopadlo to dobře.Plánovaná plastika se dělat nemusela.Od té doby co spadl do ohně se začal chovat jako cvok.Slova já chci a vy to uděláte a já tohle nechci a vy to po mě nechtějte jsou na denním pořádku.Škola ho nebaví.Z maturitního oboru jsem ho dala na tříletý a i tam měl problémy.Teď čekáme na dopis,že ho vzali na jinou školu kde půjde zase od prváku.Co bude dál,nechci ani pomyslet.