Galad: A naše mamka zase o bráchovi říká: Dokud jsem mu jednu mohla plácnout, byl to slušnej kluk (on je teda porád, jen je někdy malinko držkatej, no )
A úsloví Škoda rány,která padne vedle, to bylo naší mamce skutečně vlastní... a nemám teda pocit,že bychom ji měli o to míň rádi. Spíš na to dodneška s bráchou vzpomínáme, jak za náma lítala s vařečkou po bytě a my zdrhali a měli záchvaty smíchu. A jí z nás bylo do breku... Jo, jednou mi to dětičky vrátěj i s úrokama Už začaly...