Taky mam desetileteho raubire, tak se trochu dovedu vzit do situace. Hrozne na mne visi, vim, ze tatu by mozna dokazal lip ozelet, kdybychom se treba rozesli. On se kolikrat pro neco necha nadchnout, nadsene souhlasi, ze treba pojede na tabor a pak kdyz se termin blizil, tak jsem na nem videla, jak je nejisty a boji se, tak jsem ho radeji odhlasila. Myslim si, ze tveho syna vykolejil ten pocit, ze ted uz to bude naporad. Predtim tam byl tvuj pritel jen obcas, nebylo to tak definitivni. Take se priklanim k nazoru Drahus, ze by to asi chtelo navstivit detskeho psychologa.
Anavi: obcas jsem mu taky vysolila na zadek, kdyz byl drzy nebo odmlouval az moc, na co se s nim dohadovat, on na to ceka, on to primo miluje(myslim donekonecna se mnou diskutovat, ten by me udiskutoval k smrti) , ale ja ne. Ovsem pak me bolela ruka, tak jsem navrhla, ze priste si muze jednu ubalit sam, coz s nadsenim uvital. Zatim to jeste nebylo potreba, tak uvidime, jak to bude.