Nejprve vsem dekuji za reakce a podporu. Jsem velice mile prekvapena. Vite napsala jsem to tady prave proto, ze kdyz jsme s pritelem volili cestu, jak nas rozchod vyresit, procitala jsem si prave takove diskuse.
A verte mi nebo ne, oba jsme do toho dali maximum, maximum pro syna. To je prave onen paradox, vubec nevim kde se stala chyba a jen to ukazuje, ze ne vse funguje tak jak si myslime, ocekavame a ze deti jsou velice krehke a vnimave a ne vse jim tou hlavickou probehne tak, jak my i myslime. A ano, i kdyz byl nemocen, stridali jsme se o nej. Nanestesti nebyl nemocen tak, ze by vyzadoval nadstandardni peci, cili ze bych mela jako matka pocit, ze otec se o nej nemuze dostatecne postarat. Protoze si i musite uvedomit, ze i pro to dite samotne je hrozne dulezity rezim ve stridani tech tydnu. Proziva to vic nez my rodice, nechce vzit tomu druhemu ani jeden den, je jako na vahach a velice presne rozdeluje napul sve city, slova, projevy naklonnosti. Byt jsme s nim ohledne toho nekolikrat hovorili, ze i pro nas je dobre vedet, ze treba ted by chtel byt jeste dalsi tri dny u tatinka a ne u maminky a my budem spokojeni prave tim, ze se citi dobre, on to stejne odmital a dodrzuje rad a pravidelnost ze zasady. Proto treba u nas neplati to, ze by byl radeji mesic u me nebo naopak. Tyden mu pripada v poradku, dva uz moc.
Cele jsem to dneska probrala s otcem syna a zjistili jsme, ze prave proto ze pracujem ve stejne firme a hovorime spolu hodne v praci, nas vlastne nevidi spolu moc komunikovat. Nevi mozna jaky vztah spolu mame. Dohodli jsme se na obcasnych spolecnych vikendech ve trech a jednou tydne vyrazime treba vsichni na pinec nebo jinou aktivitu.
Abych vam pravdu rekla, byla jsem navstevou psycholozky rozcarovana......dali jsme do toho vsechno....kdyz zlobil, stali jsme stale pri sobe, kdyz mu otec kupoval drahe darky nebo potreby, protoze je na tom financne lepe, rikal, ze je to od nas obou. V obou bytech ma skoro stejne pokojicky, se stejnym vybavenim, hrackama priblizne stejnyma. S rodinou se stale stykame, ex tchyne je moje dobra kamaradka, svagrove jdu ted za svedka, podnikame spolecne akce a navstevujeme se, jako by se nic nezmenilo. Vzdycky jsem si prala, aby moje dite bylo spokojene a stastne a jednim jedinym mym rozhodnutim jsem mu vzala vlastne jeho stesti nejvetsi.....uz to nevratim, nelituji toho a nerikam si kdyby.....ale je mi z toho hodne smutno.....
Mejte hezky den a kdyby vas jeste cokoliv zajimalo, rada odpovim.