Taky bych měla strach, aby si to dítě pak nepřipadalo doma nikde. A také, aby toho třeba nezačalo zneužívat. Třeba s podpisem poznámky či horší známky.
Ono taky asi podmínkou bude, že rodiče musí bydlet blízko sebe, aby dítko navštěvovalo stejnou školu.
Ale stejně si to nedovedu představit.
No, vlastně trošku možná jo. Než jsem nastoupila do první třídy, tak jsme se sestrou byly strašně často u babičky na vesnici.
Tam jsme se těšily tak, že jsme dostávaly cestovní horečku a zpátky do města se nám vůbec nechtělo. Zvláště, když jsme přijeli a pršelo a mrňavej dvoupokoják (u babičky byla volnost, neměli ani ploty), tak to jsem měla skoro depky a potají brečela a chtěla zpátky. K ránu, když jsem se probouzela, tak jsem si myslela, že jsem ještě u babí, a po probuzení ....rozčarování. Potřebovala jsem fakt dlouhou dobu na aklimatizaci.
Problém bych taky viděla, když by jeden z rodičů žil "lépe" než ten druhý. Myslím to tak, že třeba na rozvrzanou postel ke třem dalším sourozencům, kteří budou ve stejném pokoji se dítku nebude chtít vracet z RD, kde bude mít svůj pokojíček a třeba svého pejska či kočičku a s rodičem toho bude hodně podnikat.
Nesměly by být žádné rozdíly a toho se asi docílí velmi těžko. Taky záleží na povaze dítěte. Některému to vadit nebude, citlivější bude trpět.