Libi:
já zimu nesnáším, zimní sporty u mě nemají šanci, jako řidič nadávám (hlavně od té doby, co jsem přejela zmrzelého zajíce, dostala jsem smyk a učila auto šplhat po stromě), a představa, že bude potřeba ve školce obléct kolem třiceti děti do kombinéz ve mě budí opravdu hrůzu
Otázka: rozumím ti, mě bych těch 30 dětí děsilo, i kdyby se oblíkaly úplně samy.
Libi: pak když zajásáš, že se někdo oblékl sám, zjistíš s nejvyšší pravděpodobností, že si pod kombinézu neoblékl svetr či punčocháčky a můžeš začít znovu
Stano:
Hm, a trapný je, že nám se to děje, i když ho oblíkám já, že na něco zapomenu... A ještě mít na starost dalších 29 takových dětí a sama být zmatkařka a popleta... Říkala jsem vám, jak jsem odešla s miminkem od doktorky v cizím kabátě? No jo, odešla... Doktorka mi volala domů asi za hodinu a půl na to, jestli jsem si nevzala cizí kabát... Samozřejmě, že jsem to byla já... a nejlepší bylo, že jediné, co měl ten kabát společného s mým, byla barva, jinak byl úplně jiný - s kapsama, s kapucí, kratší, o pár čísel menší, evidentně taky dražší... Připadala jsem si... no škoda slov...
Libi ještě, že jsi neodešla s cizím dítětem
Stano: Co není, může být.