Trixinko, nepřidupnu (i když někdy bych.. ). Fakt jsem nemohla najít nějaký výstižný popis, ale asi budeš rozumět jako ženská ženské - přidržuji (přibržduji) potomka na zemi nohama (dítě se zmítá mezi) podobně jako si třeba fixuješ těžkou nákupní tašku nebo zavazadlo ve frontě na autobus, když ji přece nebudeš držet dvacet minut v ruce..
Tuhle metodu jsem vyvinula spíš pro ty situace, když jsi někde, kde se nemůže zavřít vedle dítě nebo ty, např. na ulici, u kámošky (viď, kámoško ;)) anebo prostě tam, kde couvání nějak ohrožuje potomka samotného, okolí či hrozí poškodit hmotné statky.. Též to bylo metodou pokus omyl, jináč naprsto totožný případ jako ty, a to jak s vytočením se doběla (či ruda, ehm), tak s poodejitím a vypnutí řevu ve vlastní hlavě meditací nad jinou činností.
Nebyla jsem si přesně jista zadáním, víš :). Zda myslíš doma či v prostředí, kde jsi zjednodušeně řečeno hostem.
Trixinka napsal(a):
maxynka... to víš, by doporučil jednu z mnoha drastických metod, mno třebas rákosku, jak bych vysvětlovala zvědavejm sousedkám, že mám pruhovaný děti
Hanule... jestli jsem dobře pochopila, prcek leží na zemi, ty nad ním stojíš a přidupneš ho nohou, aby se neodšoupal moc daleko? Mno to je mazec, mě teda když už sebou mrsknou, tak na tom samém místě vydržej dokud jim neodmrskne. Ale taky sem zjistila, že než u něj stát a poslouchat ten řev, tak je lepší jít něco dělat a přestat na to myslet, protože když jsem včas neodešla, tak mě ten řev nastartoval a já pak řvala na něj on řval vesele dál, mno jak u blbejch na dvorečku. Jediný východisko byl pokojík, ale ještě mě nikdy nenapadlo, že bych se tam vlastně mohla zavřít já, třeba by ho to totálně vykolejilo.