Re: Výchova obou rodičů

No, to je vždycky pěkně zapeklité . Nejúspěšnější pro mě i pro vzteklíka zatím bylo, když jsem ho nechala teda mrskat na podlaze, jen trošku při stání nad ním korigovala couvání jemným přítlakem nohou, kurnik, neumím to popsat, prostě jako do nůžek, ale jen zlehka, aby moc nevnímalo, že ho brzdím - mně totiž couvá většinou (normálně dálkové trasy). Přičemž "nerušeně" buď pokračovala v hovoru (pokud více lidí) anebo si vzala knížku a četla si, skládala rubikovku etc. Dokud se teda potomstvo nevyřve. V našem případku zatím nedochází k nějakému radikálnímu fyzickému útoku (bušení, čutání v této poloze), takže tam kontakt nevadí, no a já si aspoň přečtu kapitolu.. (k dokonalosti mi chybí špunty do uší). Zaujata četbou se nějak nenervuju, kdybych tu zábavu neměla, byl by to záhul na nervy. Potomstvo naštěstí není úplně nedovtipné, za nějakou dobu ráčí postřehnout, že je v ignoraci. Trvá to déle než klasická odcházečka či zavírání se. Zavírám sebe před ním defacto!

Určitě to nemůže pomoct každému, se ví.. Ale vlastním menší než čtyřletý exemplář.

Trixinka napsal(a):

:D :D :D

A teď mi řekněte, jak by jste výchovně řešili tohle, když před tim neutečete. Ale musí se mu teda nechat, že mrskat o zem sebou umí ukázkově.