Pamatuju si, že jsme si ve škole řikali že každý dítě, prochází v dětství obdobím vzdoru a že těch období je několik a povětšinou odezní sami, tak jak přišli. Já prý měla jedno takový období kolem čtyř pěti let a naplno se projevilo, při prvomájovém průvodu, prý jsem sebou mrskla na zem a ztropila záchvat, jen jsem měla smůlu, že tam se mnou byl táta a né máma a já při hymně dostala vejřez jako kráva, prý se to u mě od tý doby neopakovalo.
Ale já na kluky taky takhle po zlim jít nemůžu, protože je to pak jen horší, maximum je na ně zařvat, protože to většinou stačí a zas to jde, pokud ani to nezabere, tak staršího odvádim do pokojíku a zavírám za nim dveře, tam ještě chvíli huláká, ale za chvíli je klid, protože jsme mu řekli, že za náma může až se uklidní.