Re: Vzteká se i to vaše?

Adamovi bude pět a vztekání jsme poprvé v životě začali řešit až teď. Vypadá to jako opožděný první vzdor, akorát to u ročního dítěte vypadá jinak, než u skoro pětiletýho. Naposledy jsem ho táhla za ruku jak žok z městských slavností, kroutil se, řval, hrozný to bylo a trvalo to dobrou půl hodinu. Vím, co by pomohlo a bylo by po řvaní - vrátit se na kolotoč, ale vytrvala jsem a odtáhla ho do auta. Tam ho to přešlo, leč jen zdánlivě - cestou domů v tichosti rozerval autoatlas . No od té doby je klid, jen občas něco málo zkusí, i když přesedlal spíš na škemrání. Naposledy škemral v obchodě, že chce tu pitomou žvejkačku za bůra z automatu, a protože nechci, aby si zvykl, že ji dostane při každém nákupu, řekla jsem mu "ne". Zkusil ještě třikrát zaškemrat, zadupat, vypadalo to, že přijde scénka. I sedla jsem si k němu na bobek, vzala jsem ho láskyplně za ruce a řekla mu "Adame nekoupim ti ji, ale jestli chceš, tak si támhle lehni do kouta a začni křičet, můžeš i brečet a kopat, ať se ti uleví." (Koukala na to prodavačka za pultem trafiky a dusila se smíchy). Chvíli koukal do inkriminovaného kouta, pak řek "ááále nee, děkuju" mávnul ručičkou a šlo se v klidu dál .