Tak teda já už nevím co mám někdy dělat.Moje vnučka má prostě trucovitou povahu a vždy si jde za svým.Tak zrovna nedávno,když jsme byly na nákupech v super -márketu,měla náladu prostě na zabití.Tak hodinku jsme tam pobívali a v tom to začlo.U pokladen zácpa jako v době před revolucí a naše lady začala,napřed mírně já chci čokoládu,čokoládu,čokoládu a pořád do kolečka.Nechala jsem ji protože jak -mile se začnu zajímat začne gradovat.
To jsem vydržela jenomže gradování začlo ani, jsem nemohla zaplatit.Dostala takový záchvat vzteku,že jsem musela vynést v náručí vnouče,až ven před obchod.,,Dovedete si představit co dokážou děti,ještě více si vynucují co jim je odepřeno,tak že jsem vypadala jako babča fůrie,když jsem ji vynášela ,každý se nezapomněl podívat co to ta ženská dělá s tím dítětem". Před obchodem se mne snažila vytrhnout z mých rukou,ale já jsem pouze stála a čekala zda se dostaví uklidnění.Ne NE NE NE NEpřišlo,až opravdu po 15 minutách se trochu uklidnila tak jsem se mohla vrátit.
Řeknu vám,že dnes to opravdu není jednoduché,každý v tom vidí ubližování malého a bezbranného tvora.To znamená,že nám ty děti asi přerostou přes hlavu a to nechci vidět ty konce.Prostě to nejde abychom tomu tvorečkovi někdy nedali na zadeček.