Dobré odpoledne, můj problém je nejspíš moje zanedbaná nedůslednost. Mám ,dnes už, 7-letého chlapce, kterému všechno co řeknu musím opakovat několikrát a stejně si to udělá po svém. Zakázala jsem mu počítač a tak na něj nechodí, ale nepoučil se :-(. je mu to tak nějak jedno. Když si na potřetí neuklidí hračky, tak mu se schovám. Je vzteklý, ale v zápětí andílek. když si postaví hlavu tak s ním nehnu. Vím, že křikem toho moc nezmůžu, ale někdy prostě hlas přeskočí a pak je to itálie, mě to pak mrzí, že se to dalo zvládnout jinak a dávám pak vinu sobě, že jsem máma, která to nezvládá. Nemáme tatínka a bydlíme s mými rodiči, kde se to občas taky kříží, z čehož on, samozřejmě těží, ale je to lepší a stabilizovanější. Nejvíc mě ale mrzí, že si ze mě nic moc nedělá a moje slovo pro něj nemá žádnou váhu. Aspoň to tak vypadá. Vím, že pa o těch věcech přemýšlí, ale připadá mi, že se zavírá do sebe, navenek zlobí a uvnitř se pak trápí. psycholožka mi řekla, že je to normální dítě.... tak nevím. Jsem normální máma?
Díky za reakci Renča