Ahoj všichni,hlásím se po delší odmlce a s radostí vám chci oznámit,že jsem prázdniny s mým pubertálním synem přežila.Koukám,že je založených spoustu nových témat,ale STŘI'DAVA' PE'ČE mě moc zaujala.Je zvláštní,že rodiče se snaží maximálně vyhovět po rozchodu svému dítěti a stejně to dítě vnímá jinak.Po rozchodu s mým přítelem se o dceru staráme oba stejně,ale střídavou péči nepraktikujeme.Přítel jezdí brzy do práce a tak já ráno dovezu malou do školky a přítel ji vyzvedne.Malá ho vidí každý den.Přiveze ji domů,společně si s ní zahrajeme nějakou hru,povídáme si a asi za dvě hodiny nás tatínek opustí.Vycházíme spolu opravdu skvěle.Pokud požádám přítele,aby si malou vzal,protože mám něco naléhavého,vždy mi vyhoví.S rodinou mého bývalého přítele vycházím stejně dobře jako Sabina.Slavíme společné narozeniny a sestra mého bývalého přítele je i moji sestrou.ALE,teď nastává to ,ALE přesto jsme zpozorovali na naší dceři,že se trápí.Během hry s panenkami mi řekne,že se jí stýská po tatínkovi,i,když je to třeba hodina co odjel.Odpovím ji na to,že tatínek ji zítra zase vyzvedne ze školky a teď jel domů,aby mohl jít spát,protože ráno brzy vstává.Přítel mi říká to samé,že pokud ji má u sebe začne kolikrát z ničeho nic brečet,že chce maminku.Shrnuto na závěr a je to opravdu jenom můj názor.Dětičky nás vnímají jako pevnou zeď,která je má chránit před zlým větrem života a pokud se ta zeď rozdělí,utvoří se dírečka,kterou jim na tu jejich bezbranou dušičku táhne.