Geny o určitě nebudou a výchova taky ne. Rodiče také nečetli, (táta pak až v důchodu, ale to už byl doma pořádný výběr) Doma byla akorát jedna stará kuchařka, jinak knížka žádná. Ale, měla jsem bratrance knihkupce a tím pádem mi teta posílala každý svátek, narozeniny a vánoce knížku. Vždycky jsem se hrozně těšila a počítala dny, kdy zase dostanu knihu novou. Chodila jsem do školní i městské knihovny a četla a četla. Pro maminku to taky byla ztráta času, vždycky mě strašila, že budu naložená jen v knihách a že schniju ve špíně. .
Čtení mě chytlo na přelomu 2 - 3 třídy, když se mi dostal do ruky od Johna Steinbecka-Červený koníček (Ryzáček). Pak už jsem byla k neudržení.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem se přihlásila na knihkupeckou školu a vydržela u knih až do důchodu.
Od 15 let až do 58.