povzdechy že děti nečtou, mně baví, mám v živé paměti lamentace nade mnou, že pořád jenom čtu, čili zahálím a měla bych dělat něco užitečného
Knihomol jsem já a dvě ze tří dětí, z toho jeden sám od sebe a mladší brácha nejspíš napodobil staršího.
Můj knihomol obecný dostal ke druhým narozeninám knihu, takou tu dětskou encyklopedii, kde jel obrázek se spoustou detailů (krajinka s domečky, zvířaty, traktory, lidmi..). Tu začal "číst" a tak do třech se od ní nehnul, já znala zpaměti co kde je, bez koukání na obrázek jsem vedla konverzaci. Knížka je snad o centimetr tlustší kvůli věčným opravám izolepou. Dodnes (13) ji odmítá darovat dál, snad jenom opatrně pod dozorem půjčit 