bohužel je mi skoro 16 a jsem těhotná (přes antikoncepci).. mám přítele (20) ,který by miminko chtěl. Přítel bydlí v pronájmu a vydělává. Když jsem nejdříve mámě oznámila,že bychom si to chtěli nechat ,tak mě seřvala na jednu dobu a vyjmenovala vše špatné situace ,které můžou nastat a dodala ,že rozhodně doma bydlet nebudu a to malé nechce v životě vidět(chápu jí já sama bych si nedokázala představit,že mi jednou dcera otěhotní v šestnácti v prváku). Po tom všem co jsem si vyslechla jsem usoudila ,že tedy na miniinterupci půjdu (nic jiného mě nezbylo ). Sama se hrozně bojím jak bych dodělala školu ,ale na druhou stranu ten pocit ,že ve mě něco je a měla bych to zabít je příšerný . Nejradši bych se sebrala a zmizela s tohoto světa . Na potrat prostě nechci a vím ,že si to tam stejně na poslední chvíli rozmyslím . Vůbec nevím co mám dělat.
Chvílema mám dost sil a říkám si prostě si to necháš vzít a budeš žít dál ,ale na druhou stranu si představím // na testu a nezmůžu se na nic. Přítel je na tom ještě hůř než já ,miminko chce a furt pronáší,že je škoda ,že je dítě ve mě a ne v něm ,že by nikdy na potrat nešel. Poraď te mi prosím ,sem úplně zoufalá. Už jsem také slyšela o dosti podobných případech a mladé maminky vše zvládli na 100%. Jaký máte na to názor ? děkuju moc za každý názor a radu.