Člověk by to v pohodě zvládnul ukočírovat, aby dítě nemlsalo mezi jídly a jedlo, co se mu podá, jenže to bychom museli žít na opuštěném ostrově. Vždycky jsou tu další z bližší i širší rodiny a dalšího okolí, které do toho zasahuje, někde víc někde míň. Mono, držím palce, abys to ustála a uhájila si hranice, kde budeš o výživě dítěte rozhodovat jen ty sama.
Já už vím, že je zbytečné přehnaně řešit jídlo - mám to v sobě z dětství, jak mě nutili do jídla a mně nechutnalo snad nic, své dítě jsem nenutila, ikdyž byl syn taky docela hubený, ale babičky a prababičky pořád útočily, jestli jsem si už konečně doktorce řekal, aby mu dala něco pro chuť k jídlu. Chuť dostal časem sám od sebe a dnes bojuje s nadváhou (bude mu 35).
Přes koleno se to nezlomí a pokud to není fakt život ohrožující hubenost, je lepší to nechat přirozenému vývoji, jen ohlídat, aby dítě do sebe dostalo v tom minimu, co přijímá, pokud možno hodnotné věci ne mlsky bez živin a plné chemie. Jogurty taky nejsou to pravé ořechové, známá mi to vysvětlovala, jak dnes maminky pod tlakem reklamy cpou děti jogurty a že to není moc dobré (ale už nevím proč, zeptám se jí), a to nejen proto, že málokterý jogurt je opravdu jogurtem.
Ale k tomu už jsme tu došli mnohokrát v jiných diskuzích, že je důležitá pestrost a zdravý rozum.