Mono, naše Anička hrozně jí. Vždycky pár soust a začne smlouvat. Ukecám jí o dvě, tři sousta víc, ale pak zaznamenám lehké odříhnutí a pak už nemá cenu do ní něco cpát. Pak dostane za odměnu JEDEN bonbón. Znám to od sebe (když jsem byla malá a musela jsem jíst s vařečkou na stole 
). - má to tam zavřený a poblila by se. Na druhou stranu má chuť baštit skoro každé dvě hodiny. Tak dostává - Nenechám jí hladovět, protože prostě má zřejmě malou kapacitu žaludku... A koukej na ní - je prdelatá, jak velká a její ségra, která sice k obědu zbaští klíďo 4 knedle, ale pak až odpolední sváču a maličkou večeři, je hubená, jak koza. Každý to má nastavený jinak. Hlavně nenutit...
Arturka má pravdu - u sousedů je jídlo nejlepší. Sousedovic holčička je hrozně mlsná, ale s našima holkama spořádá cokoliv a ještě řekne, že je to vynikající, že to doma nevaří (samo, že vaří, ale tam jí sama) 