Zase jsem našla "šuplíček", který se mi týká. Lupenku mám už 40 let. Hory mastí, pobyty v nemocnici, různí léčitelé, litry koření...... V posledních letech sem tam po pár letech vždy fototerapie. Nemoc je to opravdu nevyléčitelná, všechno pomůže jen na chvíli - myslím, že snad jednou na něco přijdou až genetici, protože je určitě dědičná. Člověk se s ní musí naučit žít a dnes už se přece jen o ní mezi lidmi ví víc než kdysi a tak to lze brát tak, že prostě někdo je plešatý, někdo koktá, já mám lupénku.