Asi to bude i tou ukecaností, ale hlavně tím ,že tu činnost popisujeme a opravujeme.
Moje Denisa si ve čtyřech letech udělá většinu věcí sama. Oblékne, svlékne, složí oblečení, obuje, prostě fakt všechno. Už si i sama rozčesává vlasy. Protože já jsem nejenom ukecaná, ale taky se jí snažím povzbudit, aby si činnosti zkoušela sama.
Kamarádka, protože ona na to nemá nervy, tak její holka neudělá nic. Jdou ven, máma přinese oblečení, beze slova holku oblíkne, nazuje jí boty a pak jí ještě pořád nosí na koni. Pak se vždycky diví, že když jí nechce nosit, že holka řve, že jí bolej nožičky. Já jsem prostě Denisce vysvětlila, že já mám stejný nohy jako ona, že je má kvůli tomu, aby na nich chodila. Mně že taky nikdo nenosí a prostě jsem jí nikdy nenosila atd atd., nebo se diví proč se holka nechce (nebo neumí) sama oblíknout. A proč by to holka dělala, když ví, že jí máma oblíkne.
Zase jsem Denisce vysvětlila, že mně taky nikdo neoblíká, že budeme (třeba) rychleji venku a můžem si dát ještě zmrzlinu, když já se oblíknu a ona se oblíkne. A tak je to prostě se vším, i s tím mluvením.
No trošičku Libi zasírám téma :D