Mám stejný názor jako Anavi. Moje obě děti poměrně brzo mluvili, opravdu brzo. Protože já jsem s nimi pořád mluvila. Při jakékoli činnosti jsem jim pořád říkala co dělám. Všechno jsem popisovala. "Obujeme červené botky, jedna noha, druhá noha, táák a teď je zavážeme."
"Vezmeme lžičku a teď pěkně sníme tu bramborovou kaši" Prostě všechno jsem popisovala. Barvy, tvary, činnosti a brzo i batole pochopí co se bude dělat a dokáže na to ukázat ( a pro mně důležité) slovně vyjádřit co chce. Neměla jsem nikdy pocit, že svému dítěti nerozumím. I podle výrazu tváře, jsem poznala jestli se bojí, nebo né. A nepotřebovala jsem k tomu znakovou řeč.
Tak nevím, možná je to o něčem jiném. Mně to přijde zbytečné.
A když tak nad tím přemýšlím, hodně dětí určitou znakovou řeč používá a většinou jsou to děti matek, co se nenamáhají s dětmi mluvit a všechno jim dají do ruky, jen aby od nich byl pokoj. Většinou tyhle děti jen ukazují a pak se právě vztekají. Nevím jestli se dobře vyjadřuji.