slunino napsal(a):
U druhých prarodičům jezdíme zřídka. Když si po čase zvykne, tak je to s ní v pohodě. Taky jsme vylítli za kamarády a malá to zvládla. Bylo to večeře, koupání a uspávání. Na delší dobu jsme to u nich ještě nevyzkoušeli. Většinou jsme u nich týden. O víkendu nás Vícepůlka přiveze, pak odjede a týden jsme tam, než nás opět vyzvedne. Na veškeré aktivity malé přihlížím.
Nechci být na malou v tomto případě moc tvrdá. Nějak se mi příčí nechat ji tam samu samotinkou bez rodiče. Co kdyby něco. To jsem celá já. Ve všem vidím to horší, co se může stát. V rodině už takový jeden případ kdysi byl - malý musel na operaci do nemocnice , po návratu se v noci přesouval k mámě do postele, nepomohlo ani přesun ložnice do jiného patra domu, skončilo to snad někdy ve druhé třídě.
slunino, jednu dobu to dělal kluk taky. Ani nevím, čím to začalo. Tak jsem v noci vstala, dovedla ho zpátky do své postýlky, hladila, potichu na něj mluvila a počkala u něj, než usne. No a po čase chodil míň a míň, až nakonec spal celou noc ve své.
Třeba neteř spala snad do sedmi nebo osmi let taky s rodičema v jedné posteli - to si fakt nedovedu představit :). Jasně, že si kluky někdy nastěhuju k sobě do postele - jen tak pro radost. Ale kdyby to mělo být každodenním pravidlem, to by se mi asi nelíbilo, no.