Taky tohle vnímám jako rozdílnou položku. Myslím, že ten pravý věk je fakt u každého dítěte trochu jinde.. i u každé mámy.
Už jsem tady psala cosi o těch knížkách, tak ještě mi utkvěla v paměti myšlenka, že maličké dítě vnímá pouze TADY A TEĎ, neumí ještě pracovat s budoucností, proto je pro něj to zmizení mámy taková tragédie. Nechápe, že to není na furt.. Takže i to by se možná dalo použít jako pomocné měřítko - kterak dítko v běžném životě a konání chápe a vnímá čas, když je mu něco vysvětlováno, přislibováno. Prostě jak reflektuje na "odpoledne budeme dělat to a to, babička, táta přijede tehdy a tehdy, a pak bude to či ono", jestli už s tím umí pracovat. U nás mám pocit, že se to trošku začíná probouzet, doteď absolutní nula, přičemž třeba kamarádky syn v příslušném věku určité věci vnímal daleko dřív.
Trixinka napsal(a):
Pro mě je prostě ve vyřvávání si něčeho a ve vyřvávání si maminky rozdíl. Si vem, celej den ho máš za zadkem, ono s tim počítá a ty se najednou rozhodneš, že už je toho dost a najednou mu přítomnost mámi utneš. To dítě asi těžko pochopí, že zrovna tenhle víkend chceš mít pro sebe. Proto mi to přijde dát ho někam ze dne na den a klidně si tam křič dost drastický.