Když pro děti je to odpoledne bez mámi jiný než večer. Odpoledne je zábava, kolikrát si děti na mámu ani nevzpomenou, jenže pak přijde večer, každodenní koupací rituály a děcku máma začne chybět, starší děti si udělají nové rituály s babičkou, pokud tohle dítě nezkousne, tak má být ještě doma s mámou. Nevim jestli je v tomhle případě dobrý přistupovat k tomu, jako vyřvávání si něčeho.
Já bych děcko nedala na večer pryč, dokud mi samo neřekne, že to chce. Starší si sám řekl, že chce spát u babičky až kolem čtvrtýho roku a proběhlo to bez jakejchkoliv problémů. Dřív nechtěl, tak jsme ho nenutili a k babičce jsme jezdili všichni.
Rozdíl je v tom jak psala Spike, to malý jí mělo na očích pořád, takže si to přespávání mohli dovolit brzy, ale pokud děcko vidá babičku jen o víkendu, nebo ještě míň, tak tohle po něm chtít nemůžeš, pro něj je to vlastně jen známá, i když je to babička.
U toho osmiletýho už je to asi o něčem jiném, ale když jde o 2,5letý sviště?
Já za sebe, bych určitě pro křiklouna dojela a další spaní jinde bych ještě na nějakej ten pátek odložila.