Sladké a děti. Oběma babičkám jsem řekla, že si nepřeji, aby malé dávaly sladkosti - mám na mysli čokoládu, různé čokoládové tyčinky apod. Měla jsem to ulehčené. Obě babičky už byly vycvičené u přechozího vnoučete. Takže kupují slazené brusinky, rozinky, ovocné tyčinky z drogerie nebo zdravé výživy. Malá ujíždí na domácích křížalách. Občas dostane něco čokoládového nebo jiné cukrkle. Ale jak jsem již psala. Měla jsem již cestu vyšlapanou. A řekla bych, že až tak přísná zase nejsem. Znám horší.
Christin, knížky jsou u nás na denním pořádku. Začínala jsem s leporelem jen s obrázky. Povídaly jsme si, co tam je. Po čase i ukazovala věci, na které jsem se ptala. Pak začaly obrázkové knížky s krátkými básničkami. Teď jsou trochu delší. Ale u klasické dlouhé pohádky bez mnoha obrázků nevydrží. Její oblíbené jsou Kuřátko a obilí, Veselá mašinka, Polámal se mravenečk. Objevila jsem krásné básničky od Františka Hrubína. Jsou ale děti, které neposedí a nějaká knížka je nebere.
Když u nás byla kamarádka, tak četla malé zkrácenou verzi Červené Karkulky. Na konci se tak zděšeně podívala a povídá: To jsem nevěděla, že je to takový horor